Po příletu do Neapole nás jako první samozřejmě dostala doprava. Já, který jsem měl to štěstí a zavítal do Vietnamu, se nemohu ubránit dojmu, že Italové ve skutečnosti pocházejí z dálného východu. Jistá podobnost se – alespoň v pouličním provozu – nezapře. Semafory zajímavým způsobem dekorují ulice, jinak si jich ale nikdo nevšímá. Každý předjíždí každého a hrozně rádi troubí. Je vidět, že Italové jsou národ zvyklý na hluk.

Na prvních pár nocí jsme se ubytovali v Hostel of the Sun. Ukázalo se to být příjemným místem hned v centru. Zůstaneme tu nakonec čtyři noci. Jako zajímavost v tomhle hostelu funguje klaustrofobický výtah, za který se ještě platí. 5 ¢ za jedno svezení v celokovové rakvi, to je férová cena. Jelikož už byl večer, vyrazili jsme na večeři. Vyzbrojeni poučením “v Neapoli snězte tolik pizzy, kolik dokážete”, jsme po chvilce hledání zapadli do jedné malé plackárny. Bylo to absolutně neturistické místo, evidentně pro místní. Ti se tam chvilku po nás přišli koukat na televizi a hlavně si popovídat. V Česku by se jejich hlasový fond neztratil ani na derby Sparta-Slavia, ale oni skutečně jen přátelsky klábosili.

Při uhryzávání margherity jsme vyrobili akční plán. Zítra prolezeme valnou část Neapole a pozítří si dáme první výlet ven z města. Už teď se těšíme. Utřeme drž.. ústa, arrivederci a dobrou noc!